V půlce října jsem se vydal na Šumavu za kamarádem Pavlem. Je to deset let co tam pravidelně vyrážím, a tak jsem plánoval, že si spolu pořádně k tomuto výročí zafotíme v šumavské podzimní přírodě. Podmínky nevypadaly moc slibně, předpověď hlásila teplo a vymetenou oblohu, jelení říje prý už byla u konce. I tak jsem se těšil alespoň na pár dní strávených mimo město, vzdálen od civilizace. Vše ale dopadlo mnohem lépe než se zpočátku zdálo.

Po podzimní návštěvě oblasti kolem Kyjova, které se říká Moravské Toskánsko, jsem se rozhodl zkusit navštívit tuto lokalitu i na jaře. Ač bylo teprve 22. dubna a klasicky by mělo být jaro, tento rok se to trocha vymklo přírodě z rukou. Teploměr ukazoval 29°C, obloha byla totálně modrá bez mráčků a já byl v sandálech a kraťasech. Tedy typický letní úkaz.

Jaro už se nepochybně hlásí ve vší síle, ale zima ještě zřejmě neřekla své poslední slovo. Sobota byla silně jarní, ale neděle se opět stočila k zimním náladám. Zataženo a teploty kolem nuly mě vyhnaly na krátkou vycházku kolem zříceniny Hradiska nad Rožnovem.

První letošní výprava za focením mě zavedla na Šumavu. V plánu byly sovičky a dravci, ale počasí moc nepřálo a ani to štěstíčko se naukázalo. Ale i tak to byly tři super dny v šumavských hvozdech a s partou prima kamarádů.