Příběhy z focení

V půlce října jsem se vydal na Šumavu za kamarádem Pavlem. Je to deset let co tam pravidelně vyrážím, a tak jsem plánoval, že si spolu pořádně k tomuto výročí zafotíme v šumavské podzimní přírodě. Podmínky nevypadaly moc slibně, předpověď hlásila teplo a vymetenou oblohu, jelení říje prý už byla u konce. I tak jsem se těšil alespoň na pár dní strávených mimo město, vzdálen od civilizace. Vše ale dopadlo mnohem lépe než se zpočátku zdálo.

Jaro už se nepochybně hlásí ve vší síle, ale zima ještě zřejmě neřekla své poslední slovo. Sobota byla silně jarní, ale neděle se opět stočila k zimním náladám. Zataženo a teploty kolem nuly mě vyhnaly na krátkou vycházku kolem zříceniny Hradiska nad Rožnovem.

První letošní výprava za focením mě zavedla na Šumavu. V plánu byly sovičky a dravci, ale počasí moc nepřálo a ani to štěstíčko se naukázalo. Ale i tak to byly tři super dny v šumavských hvozdech a s partou prima kamarádů.

Súlovské skály (Súlovské vrchy) spadající pod CHKO Strážovské vrchy jsou ze slovenských hor pro mnohé asi ty méně známé. Ale pro Rožnováky a okolí jde jistě o oblíbený kout na Slovensku, protože je to hned za hranicemi a jezdilo se tam na jednodenní zájezdy už za komančů s Teslou.

Během května a června jsem se dvakrát vydal na Malou Fatru, abych konečně nějak mravně nafotil medvěda hnědého v jeho přirozeném prostředí. V posledních letech to byl již několikátý pokus, ať na Malé Fatře anebo na Polaně. Tentokrát ovšem byla šance daleko větší, protože jsem měl domluvené kryty na medvědí stezce :o)

Již při poslední návštěvě Polany, loni na podzim, jsem začal koketovat s noční fotografií. Včera večer jsem se vydal na Radhošť, abych si tento druh fotografie ještě více vyzkoušel. Navíc to byl i příslib pěkné procházky nočním hřebenem od Pusteven na Radhošť a zpět, i s návštěvou hospody na Radhošti.