Byla sobota ráno a budík jsem měl jako obvykle nastavený na 5 a v plánu bylo focení okrotice bílé na jedné lokalitě kousek nad námi. Byl jsem tam před týdnem a okrotice již byly řádně vysoké, ale nekvetly a tak jsem doufal, že jim těch několik dní k tomu dopomůže a já zdokumetuji další druh a lokalitu s výskytem orchidejí na Valašsku.
Když jsem dorazil na místo zjistil jsem, že okroticím se zatím ještě nechce a že květy jsou ještě stále hodně zatažené a tak jsem se vydal po loukách dolů do Rožnova, protože jsem slíbil dcerce Sáře, že spolu zajdeme do města a že ji koupím nové outdoorové gaťata ať může se mnou chodit do lesa.Tráva mi sahala po kolena a vše bylo pořádně podmáčené a mokré, protože již asi měsíc jen pršelo a pršelo. Dole jsem měl už řádně promoklé boty a tak jsem si sedl na pár betonových prefabrikátů uložených na okraji louky a nechal si do zad svítit ranní sluníčko, které již pěkně hřálo. Hleděl jsem na louky přede mnou a přemýšlel co ještě dám odpoledne a zítra. S takovým světlem to je spíše na jedno zrzavé a kus masa na grillu, no uvidíme. Bylo po půl osmé a pomalu jsem se zvedal, že si protáhnu záda a vyrazím domů.
Když už jsem pomalu sahal po fotobáglu zahlédl jsem jak se pár metrů přede mnou něco vlní v trávě. Nejdříve mne napadlo, že by to mohla být koroptev nebo bažantí slepička a tak jsem rychle zaskočil za betonové dílce a sáhl po foťáku s 300mm objektivem. Pohyb se zastavil a tak jsem čekal co z toho bude. V hlavě mi problesklo, že to bude asi nějaký kos, který si tam hledá žížalu.Po chvíli vidím mezi stébly vykukovat hlavičku a začalo mi bušit srdce, to je chřástal. V našich končinách je to celkem vzácný pták tak už jen skutečnost, že ho vidím na vlastní oči mi udělala radost.
Rychle jsem zaostřil a s očekáváním jak bude reagovat jsem na chvíli podržel spoušť. Vyšlo pár dávek a já jsem měl svého prvního chřástala a kupodivu ho to neodradilo a pokračoval ven z vysoké trávy na polní cestu.
Během jediného mého mrknutí přeběhl na druhou stranu cesty do další louky a ani jsem si v tu chvíli nebyl jistý kam přesně zaběhl. Byl jako duch. Pomalu jsem nahmatal ve fotobrašně mp3 přehrávač a bedýnky, které nosím sebou a vystrčil je na betonové dílce přede mnou. Rychle jsem vyhledal nahrávku chřástala a trochu stáhl hlasitost z maxima a na pár sekund jsem to zkusil zapnout. Po malé chvíli se asi pět metrů za mnou ozvalo hlasité chřástání až to ve mně cuklo. Ani jsem neměl odvahu se otočit, abych ho nevyplašil. Ještě jsem stišil přehrávač a znova to pustil. Říkal jsem si, že když moji nahrávku uslyší jako by z dálky dostanu ho zase na druhou stranu polní cesty před objektiv. Fungovalo to zázračně a chřástal za chvíli přeběhl zase cestu na druhou stranu a ztratil se v trávě. Tato procedura se opakovala asi třikrát a během toho se mi podařilo udělat ještě pár záběrů, ale většinou s nějakou vysokou trávou v popředí nebo tam byl chřástal tak nějak napůl.
Po asi 15 minutách jsem byl natolik spokojen, že vůbec vidím chřástala, že jsem nahrávku dále nepouštěl a poté co jsem slyšel, že se jeho chřástání pomalu vzdaluje jsem pobral svoje věci a pomalu místo opustil.
