17/10/2018Jeleni na Vltavě

V půlce října jsem se vydal na Šumavu za kamarádem Pavlem. Je to deset let co tam pravidelně vyrážím, a tak jsem plánoval, že si spolu pořádně zafotíme v šumavské podzimní přírodě. Podmínky nevypadaly moc slibně, předpověď hlásila teplo a vymetenou oblohu, jelení říje prý už byla u konce. I tak jsem se těšil alespoň na pár dní strávených mimo město, vzdálen od civilizace. Vše ale dopadlo mnohem lépe než se zpočátku zdálo.

Den první

Ranní výjezd k Vltavě byl poetický, ale krom dvou srnek se nic zajímavého před objektivem neudálo. Vzhledem k teplotám přes dvacet stupňů a modré obloze byl tento den hlavně o konzumaci piva, relaxaci a slivovici na chalupě.

Den druhý

Ráno jsem si přivstal a před rozedněním byl na louce kousek od Vltavy. Ještě za šera jsem pozoroval tři kusy jelenů, kteří se pásli a postupně se přes vysokou trávu a Vltavu odebrali do hlubin lesa.

Asi půlhodinu poté se na louce objevila další banda. Kupa laní a mladí jelínci. Něco kolem půl hodiny se pásli přímo přede mnou a ač jsem nebyl bůh ví jak maskovaný, ignorovali mě. Vítr mi přál. Ale na vysněnou fotku to nebylo, ostré světlo a nudná, téměř golfová tráva nelákala k nějakému velkému focení.

Když už bylo slunce poměrně vysoko přešli přes Vltavu a zmizeli v lese. Opět nic moc na focení, ale zkusil jsem natočit alespoň nějaké video. Třeba z toho něco nakonec bude :)

Den třetí

Přidal se ke mně i Pavel. Večer jsem si u piva a slivovice na mapě vytipovali místo, kde by jeleni mohli přecházet ráno přes Vltavu. Cíl byl jasný, udělat fotku v protisvětle vycházejícího slunce. Budíček časně ráno a 7km na kole s plnou polní na zádech byl mrazivý. Bylo -2 °C a ve světle čelovek se odrážely milióny drobných kapiček mlhy. Ještě za šera jsme byli na místě, zamaskovali se a čekali.

První vlaštovkou byla silueta orla křiklavého, který přeletěl nad námi, udělal otočku a zmizel v mlze. Pak se objevil jeden mlaďoch, který ještě před východem slunce hrdě přecupital přes řeku a zmizel v lesním porostu.

Den čvrtý

Stejný scénář, stejné místo, stejná zima během jízdy na kole a stejné mlhy. Po hodině a půl už jsme mysleli, že to vzdáme. Zima, mlha a ticho. Avšak těsně před rozedněním se z trávy na protějším břehu ozval hluk. Něco procházelo travou. Zpozorněli jsme a čekali co se bude dít. Po několika minutách začalo divadlo matky přírody. Začalo vycházet slunce nad obzor a asi 80-100m před námi začalo přes Vltavu přecházet stádo jelenů. Nejdříve laně, mladí jeleni a na konec aj vetší kusy. Nepočítal jsem to, ale bylo jich kolem tuctu. Bylo to nádherné představení a jak slunce během několika vteřin sílilo na intenzitě nestíhal jsem měnit korekce a přepínat mezi focením a točením videa. Nejraději bych měl dva fotáky a stíhal oboje najednou. V totálním protisvětle byly podmínky opravdu extrémní. Každopádně zážitek silný a navíc sdílený s prima kamarádem.