Každý fotograf i člověk, který nefotí, ale prohlíží si třeba nějaké fotografie má trošku jiný přístup k tomu jak hodnotí danou fotografii a co je pro něho výborná či ne až tak dobrá fotografie. Tady bych chtěl velmi stručně popsat jak to vidím já. Je to jen můj pohled a nikomu jinému ho nevnucuji. Kdykoli také rád nad fotkami podiskutuji a vysvětlím proč ta či ona fotka mne zaujala či proč jí klidně přehlédnu.
Musím také zmínit, že neodsuzuji jakoukoli fotografii (nemluvím jen o oblasti wild life, ale obecně), která na světlo přišla a snažím se vyhnout přehnaně hanlivým komentářům typu „to je hnus“ apod.
Pokud jde o oblast fotografie živé přírody rozděluji si fotografie na dvě základní skupiny. Za prvé je to fotografie dokumentační do které také spadají fotky, které nazývají někteří jako „atlasovky“ tedy fotky kde je jasně vidět vzhled/popis daného zvířete či rostliny anebo fotky dokumentující výskyt zvířete či rostliny na dané lokalitě. Do druhé skupiny řadím fotografie výtvarné. Obě skupiny se samozřejmě můžou prolínat a může vzniknout pěkná dokumentační fotka, technicky dokonalá a ještě s přidanou výtvarnou hodnotou. To je pak radost pokochat se. Toto dělení ovšem na mé hodnocení nemá vliv. Ocením jak dobrou dokumentační tak výtvarnou fotku.
Jak tedy hodnotím fotografie já (čistě subjektivně):
1) Pomyslně nejvíce bodů dávám za to zda-li je na fotografii zachycen vzácný druh pro danou lokalitu. U takovéto fotografie má svou hodnotu i uvedení oné lokality i když rozumím tomu (a sám to dělám zvláště u rostlin), že pokud jde o velmi vzácný druh přesnou lokalitu nezveřejňuji na webu, ale jen okruhu lidí a organizacím, kterým důvěřuji. U takovéto fotografie ostatní níže uvedené body jdou hodně do pozadí. Například fotka volně žijícího rysa či dokonce vlka v Beskydech byť to bude fotka neostrá, technicky slabá nebo zvíře na ní bude velmi malé ač poznatelné má pro mne větší hodnotu než fotka ostře vyfoceného zubícího se vlka v Bavorském parku nebo fotka pěkně ostrého letícího orla na nějakém workshopu.
Stejný pomyslný počet bodů dávám zda-li je na fotce zachycena nějaká akce.
2) Světlo, kompozice, práce s hloubkou ostrosti, barvy.
Ne bezdůvodně si fotografové často přejí Dobré světlo. Vhodné světelné podmínky můžou fotografii dodat příjemnou atmosféru a to také u fotografie dokumentační nemluvě u fotografie výtvarné.
Kompozice. Tolikrát diskutované pravidla zlatého řezu, diagonály či pro někoho nepřípustné středové kompozice. Tady spíše nechávám fotku na sebe působit jestli mi daná kompozice sedí tak nějak pocitově a moc se nad tím nesnažím přemýšlet.
Práce s hloubkou ostrosti je něco co může fotografii hodně pomoci v její jedinečnosti i když podle mne se to nesmí hnát do extrému. Myslím tím ostře zobrazené zvíře nejlépe toporně stojící s popředím i pozadím absolutně mimo hloubku ostrosti. Pár fotek mi nevadí, ale když si mám v nějaké galerii prohlížet již dvacátou takovou fotku, byť jiného zvířete, unaví mne to a končím.
Téměř na stejnou úroveň řadím také korektnost barev (řekněme vyvážení bílé). Pokud jsou barvy výrazně posunuty oproti realitě fotce to může ublížit. Zvláště výrazné posuny do modra mi nedělají dobře pokud to není výtvarným záměrem :o) Decentní záměrné úpravy (třeba oteplení, ubrání žluté ze zeleně) jsou OK a nevadí mi.
3) Ostrost – je to tak a ačkoli asi se mnou někteří nebudou souhlasit a ostrost a technická kvalita je u nich na prvním místě tuto věc řeším až na konec. Není tím myšleno, že by fotka mohla být vždy rozmazaná, ale pro účely dokumentační lze i mírně neostrou fotku upravit tak, aby v zmenšené podobě posloužila svému účelu a to i pro účely tisku (opět myšleno v malém rozměru, např. pro nějaké letáčky a brožurky). Samozřejmě pro účely výstavních zvětšenin bude ostrost pro pohledovou vzdálenost vhodná (pokud nejde o výtvarný záměr) a i já v tomto případě vybírám fotky, které tuto podmínku splňují.
Co mám také rád a oceňuji, když si autor „vypěstuje“ svůj jedinečný styl focení tak, že i bez toho aniž bych znal autora poznám o koho jde. To se mi například stává u Honzy Ovesného a jeho srnců a srnéček. Podobně u Martina Pustelníka a jeho makropohledů především na hmyz a rostliny. Jeho výtvarné a barevné vidění a především práce s hloubkou ostrosti je vynikající.
Někdy jsem zmaten jak hodnotit kupu fotek stejného námětu téměř stejně vyfocené i když třeba i z jiného místa. Mám tím na mysli například statické fotky vlh a dudků, které se v určitém období na webech rozmnoží jak houby po dešti a všechny jsou si velmi podobné, popř. fotky z WS. Neříkám, že jsou špatné, často jde hlavně technicky o velmi dobré fotky a na jednom WS jsem také už byl, ale v tom množství mi splývají a těžko hodnotím, která je lepší pokud něčím jiným nepřevyšuje ostatní (např. nějaká akce, letovka, apod.). Naopak si cením ojedninělé fotky (námětěm/druhem/pojetím), která mi utkví v paměti tak, že i po několika letech si na ni při nějaké příležitosti vzpomenu a přesně se mi vybaví v mysli.
Jak jsem psal vše je můj pohled na věc a není nutné s tímto souhlasit. Ani já neříkám, že třeba v průběhu času některé své pohledy nepřehodnotím a nezměním :o)
Dobré světlo přeje Jirsa !